Nedávno jsem četla článek, který se lehce dotkl problematiky, zda mít či nemít doma zvíře.

Autor vřele doporučoval nějaké to zvířátko dítku pořídit, aby se učilo zodpovědnosti k nějakému živému tvorovi, což mu má pomoct v dospělosti starat se o svou rodinu. Ne že bych autorův názor úplně zavrhla, ale zas že by byl až tak dobrý, to si nemyslím.

Myšlenka, naučit dítě zodpovědnosti je vynikající

Ale je třeba se zamyslet nad tím, jak ho učit. Ještě než jsem se vdala a měla děti vlastní, vídala jsem kamarádky a známé, jak venčí různé pejsky, kočičky, dokonce někdo nosil do parku i morče a nechal ho tam trošku proběhnout. Ptala jsem se, proč je chodí venčit sami, kde jsou děcka a vesměs jsem dostala odpovědi téměř stejné, dcerka či syn si přáli pejska (morče, kotě atd.), rodiče mu vyhověli, ale dítko tato živá hračka velmi brzy přestala bavit, přesedlalo k jiným zájmům a teď co se zvířátkem? Je jasné, že tedy veškerá péče zůstala na rodičích a pokud už dítě vůbec šlo se svým vytouženým zvířátkem ven, tak jen z donucení a s nepěknými ksichtíky, o brblání nevhodných slov ani nemluvě.

Za pár let jsem se vdala a pořídila si tři děti, tedy spíš kluky, děti jsem vlastně neměla, kdosi říkal, že když nemám mezi nimi holku, že to nejsou děti, jen kluci. Přemýšlela jsem, jak své dorůstající kluky naučit péči o živá zvířátka, v našem případě jsme plánovali pejska.

Do paneláku je to, jak já říkám, poslední stupeň vhodného zvířete, a to ještě pejsek malý vzrůstem a pokud možno slabým hlasem, aby štěkotem nenervoval sousedy v okolních bytech. Jak brali rozum, dostal každý hračku, plyšového pejska a musel se o něj jako starat. Snažila jsem se jim vysvětlit, že i hračky jsou živé, jako oni, že je bolí, když je tahají za ocásek, trhají ouška, dloubají očička či dokonce s nimi házejí. Musí papat, mít často čistou vodu a chodit ven. Nevím, jestli jsem to vzala za správný konec, ale když jsme pak pořídili do domácnosti opravdového živého pejska, kluci se předháněli, kdo mu dá vodičku, kdo papání a ven s ním chodili všichni společně.

Časem sice trochu ochladli, ale nikdy neměli problém s ním dojít ven, něco po něm uklidit, nakrmit ho a dát mu čerstvou vodu. Tento systém doporučuji jako takovou zkoušku, když u toho dítě vytrvá, je jistá naděje, že se dokáže dlouhodobě postarat i o své živé zvířátko.

Nejtěžší je, rozhodnout se, jaké zvíře je pro díte a do naší domácnosti, nejvhodnější.

Když bych bydlela ve vlastním domě se zahradou, asi bych neváhala a pořídila většího psa, vlčáka nebo kolii či labradora. Velkých plemen je dost, stačí se rozhlédnout po internetu. Vybrat zvíře do bytu je ale už mnohem těžší. Když budu bydlet v bytě maličkém jako klícka, nemohu si pořídit “chodící” zvíře, tedy například pejska nebo kočičku, všude by mi překáželi a naopak i já jim.

Měla jsem kamarádku, ti měli byteček maličký. Pokojík a ještě menší kuchyňku a když rozložili sedačku na spaní, dali na jednu volnou stranu malý konferenčák, na druhou křesílka a bylo skoro plno. Do těchhle prostor měli ještě vlčáka, pěkně velkého a ten si lehl na poslední volné místo, třetí stranu sedačky. Když jsem ho chtěla překročit, na délku, tak on se přesně ve chvíli, kdy jsem užuž došlapovala na jeho druhém konci, zvedl. Kde jsem skončila vám jistě nemusím popisovat v živých barvách. A abych nezapomněla, ještě dvě holčičky tam s nimi žily.
To píšu jako příklad naprosté nevhodnosti zvířete v takovém bytě.

Čím menší byt, tím menší by mělo být i zvířátko.

Doporučovala bych rybičky, nekřičí, nevenčí se a pokud se jim mění voda, ani nejsou cítit. Pak jsou vhodné například želvičky, křečci, morčátka, u nich je ale třeba velmi často čistit bedýnky (záchůdky), aby nebyla cítit. Za nimi následují andulky, korely, větší ptáky nedoporučuji, čím větší a silnější pták, tím má silnější hlas, je z něj víc odpadu, zápachu a hlavně plastové části klecí (krmítka, koupelny) jejich zobákům neodolají. Už korela se dokáže z takové koupelny vylámat do hodiny, a to je dle velikosti druhý, v domácnosti nejčastěji pěstovaný pták.

Také křečci jsou v tomto směru velmi přičinliví.

Nedávno se v Černých ovcích řešila reklamace částečně plastové klece výslovně vyrobené a určené pro křečky a v odmítavém dopise se psalo, že reklamace se neuznává z toho důvodu, že ji prokousal hlodavec, tedy křeček. Křečci také umějí zdrhat z mělčího akvárka, takže co neprokoušou, přelezou. Chce to pro ně akvárko aspoň třikrát tak vysoké, než jsou oni sami i vyšší.

Před lety byl velký boom se zakrslými králíčky, každý ho chtěl mít doma.

Nemohu říct, že by to bylo vhodné zvíře do bytu, dokáže vyskočit z akvárka třičtvrtě metru vysokého, takže je lepší klec, ale ty zas mívají plastové podlážky a on, jako noční hrabavec, ho dokáže časem prodřít až na podlahu. Na to noční hrabání upozorňuji obzvlášť významně, protože se nevyspíte. Také zápach je z něj hodně silný a každý den mu čistit klec se vám asi chtít nebude. Já měla už druhý den, co s nimi přijeli mladí na návštěvu, pocit, že bydlím v králíkárně. Také se mají pouštět z klece ven, co nerozkoušou, to počůrají a obobkují.

Myslím si, že je dobré poradit se s veterinářem, říci mu o svých bytových podmínkách a pak dát na doporučení.

Veterinář by nám mohl poradit, jakého zvířecího miláčka si pořídit, jakou potřebuje pravidelnou péči, preventivní očkování atd. Mnohdy si ani neuvědomujeme, co všechno je třeba pro našeho miláčka koupit, aby žil s námi svůj šťastný život. Také by nás pan doktor mohl seznámit s lidmi, kteří právě to které zvíře chovají. Příklady takzvaně táhnou a je rozhodně lepší změnit volbu zvířete, než mu neposkytnout podmínky pro něj vhodné.

Vrátím se skoro na začátek, abych připomněla, že je třeba nejdřív dítě vychovávat pasivně, péčí o hračky, než mu následně pořídíme živé zvířátko. U dítěte, které dokáže během půl hodiny zničit všechny své hračky, co našel pod stromečkem, není pravděpodobně záruka, že by se ke zvířátku nechovalo také tak. Protože jinak starost o ně zůstane nám, rodičům, už navždy.

Jaký máte názor vy?

26 komentářů u „Mít či nemít doma nějakého mazlíčka?“

  1. evca napsal:

    jsem pro mít nějaké domácí zvířátko,bydlím v bytovce,ale máme africké šneky,papouška a 6 ještěrek,jsem ráda,že je mám,jsem pořád doma,tak mám aspon povyražení

  2. Mazi napsal:

    Z vlastní zkušenosti můžu určitě doporučit mít doma pejska. Je to dobrý přítel a ochranář. Avšak je to takové další dítě, které potřebuje péči a čas.

  3. Benula napsal:

    Vnučka 14-letá miluje zvířata,ale bydlí na činžáku v malém bytě, mají kočičku a křečka,ale to jí nestačilo a protože jde do puberty, rozhodla jsem,že jí pořídíme psa a bude u nás, máme domek se zahradou.Koupili jsme psa, který opravdu narostl, má dva roky a vnučka denně za ním přichází, chodí na dlouhé procházky, učí ho různé kousky, dochází na výcvik a hlavně jí to prospělo na zdraví tělesně i duševně.Je šťastná ona i pes.

  4. babula napsal:

    bydlím v domě s dětmi, vnoučata mají taky psy , máme i kočku, se zvířaty je vždycky veselo

  5. vita1980 napsal:

    tohle téma je věčné, na jednu stranu péče o zvíře může dítěti pomoci v jeho vývoji, ale mnohdy prvotní nadšení velmi rychle opadne a zvíře je na obtíž, nikdo se o něj nechce starat, venčit ho – trpí, a končí vyhozené na ulici nebo přivázané u stromu.

  6. devilscat napsal:

    my máme sice baráček, ale jen hlídací kočičku. protože máme malého prcka, teprve čekáme, jestli si nějaké další zvířátko ještě pořídíme

  7. Evik napsal:

    Ja jsem vždy měla u sebe psa i když jsem u rodiču bydlela v baraku. A proto když jsem se přestěhovala do bytu strašně mi chyběl. Takže jsem si pořídila taky sice maleho ale neměnila bych!

  8. anddy napsal:

    Já si život bez jakéhokoliv zvířátka nedokážu představit…Vždy jsem měla názor,že třeba pes v bytě musí být nešťastný,(proto jsme měli rybičky) ale názor jsem změnila po tom,co máme pejska z vesnice…jeho majitel se o něj tak “staral”, že zůstat u něj, dneska už možná ani nežil…dneska žije s námi v bytě zahrnovaný láskou kterou několikanásobně vrací a myslím si,že je spokojený…

  9. bobalka napsal:

    Je to věcí názoru, moji kluci vyrůstali s různými zvířátky od křečků, přes morčátka a jinými malými hlodavci, ale pes není zvíře, je to kamarád, a je mu jedno, jestli bydlí na baráku nebo v paneláku. Je rád, že může být s vámi. Každou procházku, kterou s ním procouráte si užívá, ale je rád, že se vrací domů do svého a všechno Vám několikanásobně vrátí. Jsem srdcem asi pejskař, i když teď s námi žádný nebydlí. Naším bytem v paneláku prošli 4 psi, Ájinka, o které jsem psala příběh, pak přišel pan pes Ken a k němu přibyl jeho syn Kody, oba jezevčíci a nakonec Kendy, krásná psí dáma pitbulka s velikánským srdcem a něžným pohledem. Když jsme pak zůstali bez pejsků, dlouho mi trvalo, abych je v bytě nehledala.

  10. pavlina69 napsal:

    Když jsme měli barák tak s námi bydlel náš Max kříženec vlčáka a barváře.Po přestěhování do bytovky -Maxík byl již v nebíčku jsme už zvíře nepořizovali.

  11. babka napsal:

    Měli jsme fenku – když děti dospívaly, tak najednou měly spoustu jiných “povinností” a zájmů. A než abych se doprošovala – to jsem raději vzala celou starost na sebe. Ale určitě bych každému nějakého toho tvorečka doporučila – ať už většího/pa/ nebo menšího /křečka/.

  12. coolnet napsal:

    jedině psa,ten bude vzdy pri vas at se deje cokoli

  13. blaju napsal:

    Ono je to velmi individualní, taky jsem si myslela, že žádné zvířatko doma mít nebudeme a dopadlo to, že máme 4 roky psa z útulku a jsem za to ráda i když se mi někdy do deště nebo vánice s ním ráno nechce, ale co se dá dělat on se vždy přitulí a to je super pocit.

  14. Petulavpk napsal:

    Tak my bydlíme na vesnici obklopeni zvířaty, tak od malička děti pomáhaly, takže já to dost dobře nemohu posoudit….Ale je pravdou, že pokud má být třeba pes zavřený doma a být na obtíž, tak je lepší ho nepořizovat

  15. Kavon napsal:

    My sme chovali psa, kým boli deti menšie. Pes mal vonku na záhrade pri dome svoju búdu, ale do domu nikdy nechodil. Špeciálne venčiť sme ho nechodili, vybehal sa dosť na dvore a záhrade. A deti sa o neho tiež starali, dávali mu žrať, dopĺňali vodu, kúpali ho a sem tam s ním chodili aj na prechádzku.

  16. matylda napsal:

    Rozumný článek. My si pořídili psa, když jsme dostavili domek. Syn ho poctivě chodil venčit, vlastně jsme to předpokládali, ani nás nenapadlo, že by ho to bavit přestalo. Asi byl zodpovědnější, než my 🙂

  17. Rojak napsal:

    Zvíře doma je dobrá věc, hlavně pro starší lidi kteří jsou sami. Akorát je třeba se o něj starat. To není hračka, která se brzy omrzí. Dětem se zalíbí nějaké zvířátko, oblbne rodiče a za nějaký čas je najdete uvázané u nějakého stromu, nebo v útulku. Dost smutné nemyslíte?

  18. jmckvak napsal:

    Venku kočku a psa klidně.. Domů.. Je to těžké, jsme alergici a jen doufáme, že prcek nebude taky.. Ale ve vlastním možná křečka nebo pískomila.. Manžel by nejradši rybičky, ale s těmi je nuda 😀 Prvně ale musí ten nejmenší vyrůst a naučit se chovat ke kocourkovi.. S těmi hračkami to není špatný nápad, asi to zkusíme..

  19. veruska napsal:

    Když byli naši kluci malí, tak měli hodně zvířátek, které mohou být na bytovce. Už jsem to tady v nějakém článku psala.
    Měli jsme ale velkou výhodu v tom, že rodiče bydleli na vsi a když jsme jeli třeba na dovolenou , tak nám to zvířectvo pohlídali.

  20. babicka11 napsal:

    Souhlasím s tímto článkem, máme kočky, ale do bytu je pouštíme jen když je velká bouřka nebo na Silvestra, aby se nebály. Jinak mají svůj pelíšek venku, s dekou uprostřed a koberečkem přes “boudu”. Tam jim ani v zimě není zima, pokud nejsou velké mrazy, to je stěhujeme do chodby. V bytě máme jen rybičky, na které se chodí koukat vnučky i když je mají také doma. To se jim líbí moc. Jedna má doma také pejska a kočičku, druhá jen rybičky. Ono je to těžké mít doma třeba toho pejska, když jste celý den v práci a vracíte se kolem 18.oo hod. domů. Potom je ten pes chudák celý den doma zavřený. A to, že se pak děti nechtějí starat o zvířátka, vidím u švagrové a u souseda. Chtěly pejska, a pak ho daly k rodičům, protože na něj neměly čas. Švagrová moc nadšená není a soused brblá, že mu lítá po zahrádce a furt štěká..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *