Někdy okolo svých deseti let jsem začala psát své první dětské pohádky.
Mé výtvory byly pochopitelně úměrné věku, žádná sláva, ale každý nějak začíná a mě to bavilo. Nikde jsem se jimi nechlubila, psala jsem sama pro sebe takový malý deníček, jako všechny holky v mém věku.
Ve škole jsem občas mívala ze slohu jedničku a to mě dodávalo další odvahy k psaní..
Další roky, jak už to tak bývá, jsem měla jiné zájmy, úměrné zvyšujícímu se věku 😀
A tak mi už bylo o hodně více let, když jsem zase začala psát sama pro sebe další různé povídky a pohádky do šuplíku. Když mi jednou “klekl” počítač, šuplík vzal s sebou a pro mě to bylo ponaučení. Zálohuj a uchovávej svoje vzpomínky.
Ale stejně mi to zase nedalo.
Nějaký čas jsem se na počítač nemohla vzteky ani podívat. Byla to pro mě noční můra. Nakonec jsem si znovu sedla k novému počítači a psala dál, jakoby se nic nestalo.
Povídky ze života, mini pohádky pro děti…., některé jsem později začala uveřejňovat na různých fórech a portálech.
Docela mne udivilo, že se spoustě čtenářů líbily. Moc jsem si v té době nevěřila, ale psala jsem dál.
Život mi ale neustále házel klacky pod nohy, psaní začalo zadrhávat.
Rok jsem sledovala, jak se rozvíjí ostatní blogy zdejších “známých” a postupně ve mně dozrávala myšlenka vlastního blogu, který bude mým deníčkem a třeba i potěchou pro jeho čtenáře.
Před nějakou dobou jsem se dopálila a odhodlala se k akci.
Klacky jsem obrazně posbírala, spálila v kamnech a požádala o pomoc s vytvořením blogu. Koho, to je vám asi všem jasné. Děkuji, admine Radku.
Na mém pohádkovém blogu Matyldino povídání jsem prozatím publikovala většinu svých šuplíkových pohádek, povídek, příhod… a začala jsem psát i své reakce na různá témata, nebo co mě vyprovokovalo na internetu. Prostě moje každodenní povídání .
Doufám, že se vám u mne bude líbit a napíšete mi to. No, a pokud ne, napište to také. Abych věděla, co dělám špatně a mohla se vylepšit.
Zdraví vás Matylda
Díky, babičko i vy ostatní , za vaše přejícné články 🙂 Jsem ráda, že se vám mé povídání líbí. Jsem teď trošku marod, tak mi delší články nejdou, ale , Plazmicu, i čertík už má připravené pokračování :-), brzy ho přidám. Přijď zase nahlédnout. A zvu i vás ostatní 🙂
Matyldo, krásně jsem si početla, mám všechno přečtené a některé pohádky i dvakrát, spala tu Terezka, tak jsem jí přečetla dvě pohádky od Vás, poslouchala, ani nedutala a navíc – neptala se pořád tím svým “proč” :-). Najednou jí bylo všechno jasné…
Matyldo také jsem do blogu zatím jen nahlédla,ale brzy se vrátím.Pohádky mám stále ráda a tak dodávám určitě na blog opět přijdu,líbí se mi.
Mrkla jsem na blog a je úžasný. Zatím jsem četla jen Dva žárlivce. Tak i pokažený hrášek si dopřejí Simon s Ferdou. 🙂
Píšete skvěle a na Váš blog vždy ráda zavítám a něco si přečtu. Přeji spoustu dalších úžasných příběhů.
Já sama jsem kdysi měla problémy se slohem ve škole. Ani nevím, kde jsem se později naučila psát. Aspoň trochu. O pohádky a povídky jsem se kdysi pokoušela, ale zatím to nedopadlo. No, snaha byla. Zatím mi vyhovuje psaní článků. Vedla jsem si několik blogů, ale pak nějak nebyl čas a ta správná chuť. Blogy jsem ale nesmazala a občas se k nim vracím. Mám na ně hezké vzpomínky. 🙂
když jsem četla tenhle článeček, vzpoměla jsem si na svá léta na základní škole, když jsem psala básničky – některé z nich dokonce byly i na soutěžích…. škoda, že si je tehdy všechny nechali ve škole, měla bych taky co publikovat 🙂
To je super a drzím palečky v další tvorbě a díky za nabídku určitě se k vám podívám a přečtu si nějaké povídky či pohádky.
Teda Matyldo,klobouk dolů. Znám tě už tak dlouho,ale opravdu jsem netušila,že v tobě dřímá spisovatelský talent,i když jsi mi už dala přečíst některá svá díla. Teď jsem hodinu četla ty ostatní na tvém blogu a musím uznat ,že jsou dobrá. Tak jen tak dál.Moc ti přeji ať se ti daří i nadále a doufám,že jsi konečně našla svůj smysl života.
zdravím, tak jsem po ránu přečetl zběžně 3 povídky v kategorii z běžného dne a opravdu byly čtivé a dle mého názoru velmi povedeně napsané. Až budu mít více času, přečtu si důkladně i ostatní. Jen tak dál pište, opravdu na první pohled je to velmi dobré.
Jako malý jsem měl rád pohádky, kdo by neměl, že, teď se taky rád na nějakou podívám, ale napsané pohádky, jako od Matyldy, zatím jsem tak lehce nakoukl, ale určitě si nějakou přečtu.Jen tak dál, přeji jen samou dobrou inspiraci.
Nakoukla a žasla. 🙂 Přidala jsem i komentář ale je to kouzelné čtení!!! DOPORUČUJI!
koukl jsem se je to docela pěkné, až budu mít vnučku u sebe určitě ji něco přečtu
zatím jsem přečetla jen povídání inspirované reklamou a musím říct klobouk dolů matyldo-je to nádhera
tiše závidím vaše” básnické střevo”
Kdysi jako holka jsem také psala povídky,škoda někam se časem zatoulaly a s nimi i má múza ale za to láska ke knihám a čtení mi zůstala.
Pavlíno, občas to střevo i bolí 🙁 Když vím, co chci napsat a slova chybí . I to se mi občas stává 🙂 Zkuste opět psát, ono je to jako s plaváním a jízdou na kole. Nezapomíná se to 🙂 A až se zase na blog přijdete podívat, napište i tam komentář. Budu ráda za jakoukoliv kritiku.
Tak se na to jdu podívat a už se těším, a vám moc fandím, já na to psaní nikdy moc nebyla, jak se říká raději to vše obkecám, je fajn, že se tu našel někdo takový jako jste vy.
Nakoukla jsem, přečetla si příběh o zachráněné žiravce, a už jsem si dala Vaši stránku do oblíbených, vnoučátkům se určitě bude také líbit. Až je tu budu mít na hlídání, tak jim budu číst Vaše příběhy. Máme rádi pohádky, které ještě neznají.Taky je pro ně vymýšlím.
Moc hezké čtení, opravdu… a to jsem to ani všechno ještě nepřečetla, a jen zírám, co jste všechno napsala. Je to krásné mít takovou zálibu. O mnoho lepší, než ty dnešní moderní pohádky, třeba jak šla popelnice na procházku a potkala autobus … tuhle jsem četla Terezce pohádku o Rákosníčkovi …, no v televizi to znělo jinak a čtení teda nic moc. Jen pokračujte, moc se mi to líbí. Já kdysi taky psala básničky /asi 50/ a dvě povídky, ani nevím, kde to skončilo. Přeji hodně inspirace k dalšímu psaní :-).
A už jste i nakoukli? 🙂 Pokud ano, napište mi tam, prosím, jak se vám co líbí 🙂 Zatím není nutná další registrace 🙂
lehce jsem nahlednul…trochu zdilel…
a co tak i zkusit e-knihu? pro ebbok knihy/čtečky? vsiml sem si,ze hodne lidi co ctou,tohle zarizeni pouziva.
….treba do budoucna.
proč my ještě nemáme nějakou sepsanou e-knihu, e-návod…..? 😀
eee 😀 az sezenu programek co premasi rec na text,pak mozna ano.
tak hledejte.
Já jsem hledala, program nejméně za 10 tis., aby za něco stál :-)….ještě, že to nepotřebuji…
Opravdu možná časem 🙂 Zatím mi stačí blog 🙂 Admin Radek by mohl povídat….
😀 jste dobrá
Je nádherné umět svoje vzpomínky, zážitky a prožitky změnit na čtivé příběhy – hodně úspěchů, trpělivosti a vytrvalosti 🙂
Držím pěsti ať se vám s vaším blogem daří a neubývá vám inspirace na články a psaní.
Je fajn, když člověk umí hodit na papír své zážitky, nebo vymyslet něco co upoutá ostatní. Já jsem mívala ráda ve škole slohovky. Dalo by se říci, že vždycky za jedna. Ale víc mně bavívaly básničky Nějak jsem z toho ale vyrostla. Tak alespoň čtu. Tak držím palce, ať fantazie pracuje na plné obrátky.