Končím celodenní směnu.
Unavená a opravdu se těším domů, do svého bezpečí, klidu a pohody.
Přemýšlím o tom, jak se neskutečně těším na svoji postýlku a v duchu promítám, co všechno ještě musím udělat, než se tam dostanu. Co si ale slibuji, je to, že určitě budu spát jako špalek.
Vyjdu ven a můj pohled se upře na oblohu
Myšlenky, plány a touhy jdou najednou stranou. Na obloze je nádherně rozprostřená dvojitá duha. Jedna vede svými jasnými barvami a druhá nad ní, je trochu zastřená, jako by byla v dáli. Nádhera. Byla tak krásná, že to vykouzlilo úsměv na tváři. A nejen můj. Kolemjdoucí lidé se zastavili a volali na sebe s úsměvem. „Ta je krásná, koukejte.“ Čas, který plyne neskutečně rychle, se zastavil.
První myšlenka, rychle, kde mám mobil? Sice to není kvalitní fotoaparát, ale to zkrátka musím mít. Začala jsem fotit, otočím se a vidím, že nejen já, ale i ostatní dostávají podobný nápad. Inu proč ne. Ta nádhera stojí za to.
Cestou domů jsem přemýšlela, co to vlastně duha je
Jasně ze školy si ještě pamatuji, že se jedná o optický úkaz, který vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Ale zajímá mě trochu víc. Již Aristoteles prosazoval, že vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. René Descartes kolem roku 1637 byl první, kdo duhu vědecky popsal, ale nedokázal vysvětlit její barevnost. Komu se to podařilo, to byl až Isaac Newton, který pochopil, že paprsek, který prochází dešťovou kapkou, se rozkládá na jednotlivé barvy.
Tato byla dvojitá, to jsem ještě neviděla
A na to existuje také vědecké vysvětlení. V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. Ta druhá, byla větší a její barvy ladily opačně od té hlavní. Byla ale vidět slaběji a to už můj mobil nedokázal zachytit. Škoda.
Zajímavé je, že duha vyvolávala své tajemno v různých náboženstvích a mytologii
Například v křesťanství připomíná smlouvu mezi Bohem a člověkem. Tento příběh znáte určitě všichni, pojednává o potopě světa, kdy Bůh slíbil lidstvu, že už nikdy nebude taková potopa, aby zničila vše živé na celém světě. V mytologii starých Slovanů se zase věří, že když se muž dotkne duhy, je vytažen do nebe a stane se z něj démonické stvoření. A samozřejmě jiná kultura, jiný příběh. Vznikaly i různé povídky, pověsti a pohádky. Třeba, kdo dojde na konec duhy a začne tam kopat, nalezne hrnec zlaťáků nebo poklad.
Jak jste na to vy?
Duha moc krásná, vždycky mě zajímalo kde končí.
Duhu vidím tak 2x do roka a pokaždé je to nádhera. Jako malá jsem si přála najít ten poklad na jejím konci ale nevím proč mne tam nikdy rodiče nechtěli vzít! :)))
Vždycky mě potěší, když vidím na obloze duhu.
Každá barva pro mě něco znamená.
Červená je láska
Oranžová je radost
Žlutá je teplo, jas
Zelená je pocit bezpečí
Modrá je naděje
Fialová je tajemství, smyslnost.
Nedopuste prosím, aby se Vám z duše vytratila duha.
Duha je důkazem, že na světě je ještě něco krásného 🙂 Těším se, až budu synovi vyprávět, jak na konci duhy potká skřítky, kteří schovávají poklad, tak, jako to vyprávěla maminka mně, když jsem byla malá. 🙂
Dúha je veľmi pekný prírodný úkaz. Dvojitú som ešte nevidel.
Na duhu mívám štěstí. Vždycky po dešti se dívám z balkonu našeho domečku . Mám nádherný výhled. Úplně vzadu jsou mírně zvlněné svahy a nad těmi se duha klene. Několikrát jsem měla štěstí na dvojitou. Vždycky si ji fotím.Je pořád stejná, ale vždycky krásná. Trocha romantiky v dnešní uspěchané době nikdy neuškodí.Zastavit se a jen tak koukat.
Veľmi pekná dúha.
Duha je krásná…co na to říci…ráda se na ni dívám,když se objeví,je taková zvláštní,je milá,každý se do ní zamiluje a pomalu se ztrácí,jo jo,matka přírody dělá zázraky…
Já bydlím na sídlišti v sedmém patře a dvojitou duhu jsem už viděl několikrát, je to fakt něco úžasného, až se dá říct nadpřirozeného, vždycky, když na ni koukám z okna, tak je tak blízko, že se jí dá skoro dotknout, protože tu máme naproti hned lesy a tam se láme.
nevim proc,ale duha ma sve kouzlo…..estli to neni tim,ze je na konci duhy zakopan poklad 🙂
duha je nádherné dílo přírody, dvojitou duhu jsem již viděl a přál bych to každému
Duha a vůbec všechny přírodní úkazy a krásy je to o co se všichni okrádáme za to jak se k přírodě chováme.
Je hezké že i v dnešní době se dokáží lidé alespoň na chvíli zastavit a společně pozorovat nádheru,kterou umí vytvořit pouze “matka příroda”
Je to nádhera, dvojitou duhu jsem nikdy neviděla, ale musí to být ohromující.
Já moc ráda pozoruji duhu. Nedávno jsem taky z balkónu sledovala zrovna tu dvojitou a vydržela jsem se dívat opravdu dlouho. Takové úkazy mě vždycky fascinovaly.
Duha je vždy krásná, párkrát jsem ji už viděla, nejhezčí a nejdelší byla kdysi na Šumavě, kde jsme byli na dovolené, tak byla přes celé pole od lesa k lesu …..
Vždy když jsem viděla duhu jsem měla dobrý pocit, ale dál jsem nad tím nepřemýšlela, takže se mi líbí vaše úvaha.
Pokaždé, když vidím krásnou duhu, se vracím do dětství. Pociťuji znovu ten úžas a nepochopitelno jako tenkrát, přesto že už vím, proč a jak. 🙂
Duha je nádherná! Jako malé děti jsme vždycky běžely za rodiči, aby se šli také podívat.
Když jsem chtěla, tak jsem si duhu v létě vyráběla sama, při zalévání zahrádky hadicí.
Když svítí sluníčko, tak stačí hadicí stříkat vodu na jedno místo a hned je tam duha.Je to nádhera!!!
Opravdu krásná duha, když tak přemýšlím, je to už dost dlouho, co jsem duhu viděla naposled. A dvojitou ještě nikdy-to bych si pamatovala…:)) Asi jsem nebyla v ten správný čas na správném místě….